Počátky souvislejšího osídlení jsou nejasné. To nejstarší se nacházelo na pravém břehu říčky Třebovky, což dokládá dochovaná románská rotunda svaté Kateřiny z 1. poloviny 13. století. Další sídelní vývoj souvisel s německou kolonizací 13. století. Kolonizační zásahy také odráží vlastní název města, o němž máme první zmínku z období let 1278–1281. Jméno Třebová je odvozeno od staroslověnského slova triebiti, tedy mýtit les. Ještě dlouho po svém založení byla Česká Třebová malým městečkem. Po husitských válkách se postupně dostává do majetku několika šlechtických rodů. Od roku 1544 byla v držení Bohdaneckých z Hodkova. Toto období je zároveň dobou rozkvětu panství. Petr Bohdanecký z Hodkova podporoval zejména textilní řemesla, navíc roku 1547 nechává na českotřebovském náměstí postavit renesanční radnici, která dodnes nese kamenný reliéf jeho erbu. V letech 1636 a 1745 byla Česká Třebová postižena velkými požáry, kterým vždy padlo za oběť celé město. Až do poloviny 19. století zůstává malým poddanským městečkem s převážně neprogresivním hospodářstvím. Radikální změnu přineslo zprovoznění železniční trati z Olomouce do Prahy v roce 1845 a z Brna do České Třebové roku 1849. Tak se z malého města stala důležitá železniční křižovatka. Dalším významným zdrojem růstu i prosperity byl textilní průmysl, který se zde začal rozvíjet od poloviny 19. století. V současnosti je Česká Třebová s necelými šestnáctitisící obyvateli čtvrtým nejlidnatějším městem Pardubického kraje.